Autor: Patriot Z.

I v našem okolí se mohou nacházet různé poklady a nemusí jít zrovna o zlato a šperky, ale i takový tu může být.
A legendu o jednom takovém Vám zde nabízím:

O zlatém pokladu Wehrmachtu.
Týnečtí patrioti objevili další historku, která se týká konce 2.světové války a přímo města Týnec nad Sázavou.
Píše se 2. či 3. května 1945, v Nesvačilech už rachotí pásy tanků sovětské armády a od Benešova se valí německé vojsko s jediným cílem – dostat se do zajetí v americké okupační zóně.
A v tuto dobu také projíždí dlouhá kolona různých vozidel, povozů a pásových transportérů Týncem směrem na Podělusy a dál na západ.
Za Janečkovou vilou, v prostoru vily (dnes JUDr. Řemínek) byl můstek přes malý potůček, který roklinou z lesa vytékal.
Dnes to vypadá trochu jinak, ale v té době byl můstek poměrně úzký. Na okraj můstku najel špatně podle všeho pásový obrněný transportér SdKfz 250 nebo 251 lidově nazývaný Hakl
(foto cs.wikipedia.org) a částečně sjel mimo můstek nebo se dokonce převrátil na bok.
V okamžiku, protože čas byl pro ustupující vojáky neúprosný, byl jimi vrácen zpět na vozovku a pokračoval dál v cestě.

A zde je klapka a přesuneme se v čase do pozdějších let.
Píše se rok 1990 a u týnecké benzinové pumpy nastupuje nový pracovník, říkejme mu třeba pumpař František.
Je velmi podnikavý, ihned začne vařit řidičům kávu, ale hlavně je velmi hovorný a především ho velice zajímají militárie. Každého se vyptává na válečné historky a na pumpě se mu vrší německé celty, kanystry apod.
Ve volném čase po okolí také slídí s primitivní minohledačkou a vrací se s medailemi, knoflíky…

Jednou na pumpu přijela starší dáma z Podělus a František jak bývalo jeho zvykem i tu podrobil přátelskému „výslechu“.
Ona dáma mu pak vyprávěla historku z května 1945 o havárii německého obrněnce před Podělusy.
Pumpař František nelenil a ihned po pracovní době jde z minohledačkou inkriminované místo propátrat. Pár metrů od můstku pak v humusu a bahně objeví motocyklové pod sedadlové kožené pouzdro.
Několika přátelům se pak večer svěří a ukáže jim i obsah tohoto pouzdra – zlatý poklad.
Bylo v něm údajně na 3.5kg zlata v mincích, prstenech, náramcích…
To pouzdro prostě při havárii vypadlo z německého převráceného vozidla a vojáci ho ve chvatu pak přehlédli. Pokud se jeho majitel pak dostal do amerického zajetí, byl asi velmi smutný že je chudý.
Po této příhodě pumpař František z Týnce zmizel. Devadesátá léta byla pro nás hodně divoká a v podnikání měl tak možná dobrý základ. Kdo ví?

Antonín Krch – Týnečtí patrioti

Příběh bronzových desek

K historii mostu T.G.Masaryka se vážou i další historky, které zaznamenávají Týnečtí patrioti.
Jedna z nich je významná a týká se pohnuté historie bronzových mostních desek. Původní most byl užší než stávající, byl betonový včetně masivního zábradlí a na obou stranách byly umístěny dvě bronzové desky, které tento most charakterizovaly.
Stav klidu skončil po Únoru 1948, kdy bylo přikázáno desky sejmout a ve slévárnách Metazu roztavit.
Sejmuté desky připravené na tavbu ovšem záhadně zmizely.
Vedoucí funkcionáři z továren Metaz a Jawy leta bezvýsledně pátrali a tvrdě vyhrožovali na stranických schůzích postihem pro případné pachatele krádeže.
A protože ještě několik  staříků je mezi námi, z morálního hlediska je nechám bezejmenné.
Uběhlo přes dvě desetiletí a desky se kuriózně objevily. Při návštěvě mého příbuzného (opět bez jména) na jeho parcele v Kozlovicích, jsem zcela náhodně objevil pod senem moped Jawetta – dodnes na něm jezdím a pod spodním trámem, v slepičím trusu dvě podivné desky. Byly to ony ztracené bronzové desky z mostu T.G.M. A tehdy jsem slyšel zajímavé vyznání od tohoto člověka, který byl významný komunistický funkcionář na okrese, ale přesto v duchu vyznával masarykovské ideály. Nemohl se vnitřně smířit s tím, aby byly desky roztaveny a tak je u sebe ukryl.
Dne 30.srpna 1973 jsem je odvezl s varováním, že se vystavuji postihu, pokud je u mě objeví. Do roku 1989 jsem je ukrýval pod uhlím. Přišla Sametová revoluce a revoluční kvas dorazil i do Týnce. Vzniklo zde Občanské fórum a jejich vedení prověřovalo i možnosti obnovy a opětovné instalace zcela nových desek. Na další večerní jednání OF jsem na kárce obě desky do tehdejšího KD Metaz dovezl a předal.
Následně byl u mostu zhotoven zděný podstavec a desky na něj umístěny:

A na závěr ještě zajímavá maličkost – když na most vjížděla před 70ti lety sovětská armáda, kde jí vítaly davy týneckých občanů, tak nepřijela na tancích T34, jak nám bylo leta namlouváno, ale na amerických tancích Sherman.
Tak toto je další střípek v historii našeho slavného mostu, který by si jistě zasloužit, aby se nějakým grafickým způsobem objevil v týneckém logu.

Za Týnecké patrioty Antonín Krch

Za sebe si opět dovolím malou poznámku.
Desky „přežily“ okupaci cizími vojsky za II. světové války, ale málem se „nedožili“ dneška kvůli našim vlastním lidem. Jsem proto rád, že v každé době se stále najdou odvážní lidé a tímto jim alespoň dodatečně děkuji za zachování památek naší Týnecké historie.
Zdeněk Vondrák – Týnečtí patrioti

Jak jistě víte, tak se Týnecko neskládá jen z města Týnce, ale i z jeho dalších a ne zrovna nepodstatných částí.
Co by byl Týnec bez okolních obcí, vždyť některé okolní vesnice byli v minulosti dokonce důležitější a Týnec pod některé z nich v minulosti správně spadal a byl jim tak podřízen.
Když jsem po okolních obcích hledal zajímavé informace, tak mě jako první zaujali Krusičany a to z několika důvodů.

Zjistil jsem totiž, že i v Krusičanech se našli obyvatelé – patrioti, kteří chtěli svojí vesnici zviditelnit a něco pro ní bezplatně dělat. Na internetu je možné pod adresou:
http://krusicany.webnode.cz najít zprávy z této vesnice, fotogalerii i zajímavosti.

V tomto případě bude určitě zajímavé navázat bližší spolupráci a umožnit tak prezentaci naší městské části přímo od obyvatel tam žijících. Myslím, že i tady můžeme Krusičany představit a seznámit lidi s jejich historií a s jednou docela zajímavou teorií. Pro základní přestavení si dovolím použít citaci:
Krusičany
Patří k nejstarším místům Týnecka. Původní název „Cruszbithsaz“ může mít svůj původ v římském výrazu Cruss – kříž, křižovatka. Vesnice ležela na křižovatce cest Keltů a Slovanů. U nedalekých Hrusic byl nalezen hrob s ostatky keltského bojovníka (opět ti Kelti). V letech 1655 – 1660 pracovala u Hrusic, jako ojedinělé průmyslové zařízení v širokém kraji, vysoká pec a hamr na výrobu a zpracování železa z rudy těžené na nedalekém Chlumu a Neštětické hoře. V r. 1943 byla obec zařazena do vojenského cvičiště jednotek SS a část obyvatel vystěhována.
zdroj:mestotynec

Tolik nám řeknou oficiální zdroje. Já si ale zde dovolím s oficiálním názorem polemizovat.
V 70tých letech minulého století se prováděl archeologický průzkum Týneckého hradu, který vedl profesor Antonín Hejna.
Tento pán byl podle pamětníků velmi přátelské povahy a zalíbil se mu Týnec s jeho historií o kterou se živě zajímal.
Při posezení v hospůdce s místními spolupracovníky a obyvateli se také v rozhovorech zmínil o Krusičanech.
U nich ho zaujalo jejich celkem zvláštní jméno a zcela nečekaně ho spojil s místem nazývaným Na Srbíně.
Že nevíte kde to je?
Pamětníci si určitě vzpomenou a pro nás ostatní napovím, že se tak říkalo místům kde je dnes chata Týneckých rybářů na cestě z Týnce do Krusičan. V souvislosti s názvem Srbín a Krusičany totiž vyslovil zajímavou hypotézu o původu těchto názvů. Spojil totiž tyto dva názvy dohromady domněnkou, že se nejedná o připomínku římského výrazu křižovatka, ale o památku na stěhování národů a v tomto případě Hornolužických Srbů.
Zajímavé a nečekané že?
Název Srbín je pak z tohoto pohledu celkem pochopitelný a i pro název Krusičany měl pan profesor vysvětlení. Podle něj se mohlo jednat o obyvatele Hornolužické oblasti z okolí městečka Krauschwitz, které mohl z jejich domovů vyhnat například zesilující tlak okolních germánských kmenů.

Já osobně budu rád, když se povedou najít i další zajímavosti a nejen o Krusičanech, ale i ostatních městských částech.

Na závěr si dovolím za sebe malou úsměvnou poznámku, co myslíte, jsou Krusičanští potomci více keltů nebo srbů?

Zdeněk Vondrák – Týnečtí patrioti