Zdravím všechny naše čtenáře.
I dnes vám přinášíme článek, který vznikl i na váš popud.
Někteří z vás se po čase vrátili k našemu článku o návštěvě u našich sousedů ve Vlašimi a zajímali je bližší informace o bývalém objektu zbrojovky Sellier a Bellot na Žižkově.
Obrátili jsme se tedy na přímo na oddělení marketingu společnosti z dotazem do kdy se vlastně tento závod provozoval a co bylo příčinou jeho uzavření.
Paní Hana Čechová pak laskavě zprostředkovala náš dotaz, znalci a spoluautoru knihy o dějinách závodu panu ing. Hyklovi, který nám zaslal podrobné informace, kde pozorný čtenář bude jistě překvapen i zmínkou o našem městě:
Vážený pane.
Pro Vaši informaci uvedu jen stručně postupné změny ve vlastnictví firmy Sellier & Bellot. Její zakladatelé, pánové Sellier a Bellot firmu vlastnili od roku 1825 do roku 1872. V roce 1873 se vytvořila akciová společnost pod názvem „Akciová společnost na výrobu zápalek, nábojů a kroužků, dříve Sellier & Bellot“. V roce 1882 byl nepodstatný výrobek firmy „kroužky“ (používaly se ke zpevnění obšívaných otvorů pro různé druhy dámských i pánských šněrovaček a k jejich výrobě se používala volná kapacita výsekových lisů) byl z názvu firmy vypuštěn a název podniku zněl „Továrna na zápalky a náboje, dříve Sellier & Bellot“. Koncem roku 1915 byla továrna prodána rakouské zbrojovce ve Štýru. Po první světové válce ještě štýrská zbrojovka prodala pobočný závod S & B v Schoenebecku. V roce 1922 vzniká nová akciová společnost již s československým kapitálem. Hlavním akcionářem se stala Česká průmyslová banka. Po první světové válce jsou přetrhány exportní cesty k většině zahraničních zájemců o civilní zápalky a náboje a hlavním zákazníkem firmy se stává nově budovaná armáda nového státu..Na území tehdejšího Československa existovaly dvě muničky: firma Sellier & Bellot v Praze a filiálka rakouské muničky Roth V Bratislavě. Tato bratislavská továrna však neměla výrobu zápalek a byla závislá na dodávkách od firmy S & B. Obě tyto továrny mohly každá dodávat denně 200 000 ks vojenských nábojů denně, avšak ministerstvo národní obrany požadovalo denně dodávky 900 000 kusů nábojů denně.
V době vzniku továrny S & B (v roce 1825) bylo ještě v prostoru na kterém vznikla dostatek místa pro stavbu dalších výrobních a skladových objektů. V druhé polovině 19. století a na počátku století 20. se však obec Žižkov rozšiřovala nebývale rychle a obytné domy již začaly obkličovat budovy podniku. Nebylo zde další místo pro budování nových výrobních kapacit a navíc tato nebezpečná výroba již ohrožovala bezpečnost žižkovských občanů, takže žižkovská obecní rada již žádala přestěhování podniku. Ve třicátých letech požadavky MNO se na další výrobu střeliva ještě podstatně zvýšily, takže podnik musel skutečně začít uvažovat o přestěhování továrny z Prahy. řady navržených míst byly pro užší výběr zvoleny pozemky státního dvora Radikovice u Benešova, další u Týnce nad Sázavou a třetí u Vlašimi. Pozornost podniku i MNO se nakonec soustředila na rozsáhlý areál obory u Vlašimi, který byl v roce 1929 zpustošen větrnou vichřicí a vlastně byl zničen. Její majitel Karel Auersperg-Braunner se oboru rozhodl podniku prodat. Celková výměra 112,4960 ha byla prodána za 449 728 Kč.
Stavební práce započaly v roce 1933 a k 1.1.1936 se začalo v podniku pracovat.
Bližší podrobnosti viz kniha: Hýkel, Karlický – Dějiny firmy Sellier & Bellot, vydalo Naše vojsko 2006.
Velmi tímto děkujeme paní Čechové i panu Hyklovi za vstřícnost a ochotu.
Příští článek se bude již věnovat přímo našemu městu a předložíme vám v něm další podstatné informace o tzv. markýze u obchodního domu.
Za Týnecké patrioty
Zdeněk Vondrák
