Zdravím všechny naše čtenáře
Dnes se podíváme do našeho okolí k nejbližší sousedům a to na Prosečnici do roku 1923 a Krhanic v roce 1979:
Za Patrioty Týnecka vybral Zdeněk Vondrák
Zdravím všechny naše čtenáře
Dnes se podíváme do našeho okolí k nejbližší sousedům a to na Prosečnici do roku 1923 a Krhanic v roce 1979:
Za Patrioty Týnecka vybral Zdeněk Vondrák
„Každému co jeho jest“
Dnešní kocourův citát na září je trochu jiný než obvykle.
Dnes jsme totiž zvolili nový obrázek, který kocourovi citáty doprovází a to obraz od Antonína Krcha „Týnecká Legenda“.
Že vám tento obraz ani výraz týnecká legenda nic neříká?
Je to možné, do současné doby totiž vedení radnice nebylo nakloněno místním legendám, odmítlo Legendu o jeptišce, odmítlo Legendu o Božím soudu a další.
Ze strany Týneckých patriotů byly předloženy různé návrhy na realizaci, ale vždy bez odezvy.
Protože to považujeme za velkou chybu, zvolili jsme si tedy vlastní cestu.
Malíř a patriot Tonda Krch tak namaloval tento obraz Legendy /olej na plátně/ a spolu s ním se budeme snažit toto dílo umístit do stálé expozice na Týneckém hradě či radnici.
Legendy, pověsti a pohádky jsou naší přirozenou historií a lze v nich nalézt poučení a příklady i v současné době. Tyto příběhy pak také mohou být i vítaným zpestřením pro projíždějící turisty a návštěvníky Týnecka.
Nevíme, proč se zatím nepodařilo prosadit jakoukoli Týneckou pověst a je proti nim na radnici odpor, možná, že Týnecký kocour, který v legendě pomáhá bojovat proti zlu je jen nevítaným symbolem špatného svědomí…
Za Patrioty Týnecka
Antonín Krch a Zdeněk Vondrák
Zdravím naše čtenáře,
Dnes se spolu podíváme na největší a nejvýraznější dva mosty z celkových sedmi, které Týnec má:
Týnecký most 1934
Brodecký železniční most 1935
Za Patrioty Týnecka
Zdeněk Vondrák
Zdravíme všechny naše čtenáře.
Dnešní příspěvek je věnovaný srpnovým událostem, které jsou v letošním roce i ve velké míře připomínané i v celostátních médiích.
Jedná se o zajímavé doplnění a upravení našeho článku o panu plukovníku Olšanovi z loňského srpna a jde o výpověď přímého pamětníka a našeho čtenáře pana Radovana Novotného z Třebíče:
Dobrý den.
Jsem pamětníkem událostí srpna 1968 v Lešanech. Ale pěkně popořádku.
Přistěhovali jsme se do vojenského sídliště na adresu Fatranská 208 Chrást nad Sázavou,ale do adresy se psaly Krhanice, v listopadu 1960 z Jaroměře. Já byl sice ještě dítko, ale hodně si pamatuji. Otec měl hodnost majora u útvaru 2512 na funkci spojaře. Protože na sídlišti jsme se všichni osobně velmi dobře znali, znal jsem p. Olšana osobně. V té době byl velitelem Lešanských kasáren v hodnosti plukovníka. Byl velikým vyznavačem volejbalu a na hřišti pod bývalou poštou, dnes je tam tuším restaurace jsme pravidelně každé léto hráli.
Mým vrstevníkem byl jeho syn Aleš.
Ale nyní k tomu hlavnímu, srpnu 1968.
Je pravda, že plk. Olšan nechal okolo kasáren zakopat a rozestavit protitanková děla. Ruské jednotky čítající 40 tanků ale nebyly u lomu jak uvádíte. Tam by byly naprosto k ničemu. Mezi kasárny a jednotkou by byla Sázava která by byla naprosto nepřekročitelná. Tehdy současný most ještě nestál, a jedinou možností se dostat z pravého břehu na levý byl spíše most provizorní který stál asi 300 m. proti proudu od současného. K jeho zbytkům se dostanete když sjedete z hlavní silnice na křižovatce U Toničky naproti nádraží, okolo bývalého vojenského kulturního domu, sjedete dvoje serpentiny a můstek náhonu. Pro Rusy ale tento most význam neměl, neunesl by těžkou techniku.
Veškerá jejich technika byla umístěna na levém břehu řeky v lesíku nedaleko silnice do obce Lešany, asi 500 m od kasáren. Ve volném prostoru bylo cvičiště jak pro děla tak pěchotní zbraně. Pro své zásobování využívali stávající most v Týnci.
A protože v té době mi bylo 11 let považovali jsme s kamarády za dobrodružství za nimi chodit. Ti vojáci byli mladí vyděšení kluci kteří nechápali proč tu jsou. Byli velmi vstřícní, pustili nás do tanků – poprvé jsem pochopil proč se říká bordel jak v tanku – . Ochutnali jsme i jejich stravu. Byli tam až do podzimu. Naše rodina se v potom v červnu 1970 odstěhovala do Písku, kde otec zastával funkci na velitelství 4.armády.
To jsou tedy mé vzpomínky na rok 1968. Doufám, že Vás něčím obohatily.
A na závěr bych chtěl poznamenat, že jsem osobě poznal i pana gen. Miloslava Masopusta, který v Lešanech sloužil v té době také.
S pozdravem Radovan Novotný Třebíč
Tímto velmi děkujeme panu Novotnému za zaslané informace.
Za Týnecké Patrioty
Zdeněk Vondrák
Zdravím naše čtenáře,
Dne 5.8.2018 došlo k tragické události v Afganistánu, kdy sebevražedný atentátník zabil tři naše vojáky.
Letecký speciál s padlými vojáky pak přiletěl zpět do republiky ve středu 8.8.2018.
Na jejich počest se měli rozezvučet sirény, někde se přidali i kostelní zvony. Bohužel se tak nestalo v Týnci. Nevím, zda k tomu došlo kvůli technické závadě sirén, opomenutím nebo zlým úmyslem. Toto zde nemůžu a vlastně ani nechci komentovat.
Mně osobně spíš vadí přístup některých lidí k celé této události. Vzhledem k tomu, že jsem měl tu čest se s vojáky, kteří v těchto oblastech sloužili osobně poznat, vím že to opravdu nejsou žádní žoldáci, ale lidé, kteří jsou připraveni bránit svou zem a kteří v tomto případě jen uposlechli rozkaz svých nadřízených.
Zároveň si musíme také uvědomit, že i díky těmto vojákům se zatím žádný člověk, ovlivněný pro nás – nenávistnou náboženskou ideologií nedostal do naší vlasti a neprovedl podobný útok tady u nás.
Vzdejme tedy těmto mladým mužům, kteří jen konali svou povinnost čest a zavzpomínejme na ně a jejich náročnou službu při pohledu na několik fotografií ze soukromého archivu.
Čest jejich památce
Za Patrioty Týnecka
Zdeněk Vondrák