Pomalu nám končí květen, který jak uvádí média, je v globálním oteplování nejstudenější za několik desítek posledních let.
Vlastně se dá dnes říci, že dubnové – aprílové počasí se nám tak trochu protáhlo. No a protože je podle tradice Apríl časem legrácek, předkládáme vám dnes několik fotek z našeho archivu, které se týkají našeho kruhového objezdu pod kulturním domem. Jaksi se nám minule tak úplně nějak nezdařil a byla nutná jeho oprava.
Vzhledem k tomu, že došlo především k tzv. předláždění středového kruhu, byla při této opravě obzvláště úsměvná informační tabule o technologické přestávce, která nebyla použita jen jednou a umožnila nám tak dlouhý a pohodový a pravidelný a nerušený výhled na historickou budovu Týneckého kulturního domu (dříve manufaktury na výrobu Týnecké kameniny):
Dnes si s vámi připomeneme významné květnové dny z roku 1945. V našem městě se zřejmě nic připomínat nebude, tak využijeme alespoň tuto možnost a předložíme vám zajímavý článek z Pražského povstání:
Zapomenutá barikáda. Nejkrvavější bitva Pražského povstání
Od Pražského povstání na konci války uplynulo 76 let.
Pražské povstání z května 1945 má svá ikonická místa, připomínáme však jedno z dalších. Na pražské Pankráci se odehrály těžké boje.
Malé pomníčky a desky jsou v mnoha ulicích, na domech, na sloupcích plotů u zahrad, uprostřed malých náměstí. Někdy jsou schované v křoví. Na některých je jedno jméno, jinde desítky a vesměs připomínají oběti Pražského povstání.
Od něj dnes uplyne 76 let, nejvíc je to vidět ve čtvrti Pankrác, kde se odehrály jedny z nejtěžších bojů.
Nejkrvavější konflikt mezi českými vlastenci a nacisty přitom v této části města nepřipomíná žádný pomník větších rozměrů. Komunisté se snažili vzpomínky na povstání potlačit, a pokud se do historického povědomí některé z květnových střetů přece jen dostaly, pak boj o rozhlas, obrana „němé barikády“ na Trojském mostě, případně obraz německých tanků na Staroměstském náměstí.
Čtyřdenní boje na Pankráci však proti tomu měly k regulérní bitvě nejblíže.
Zničené domy v roce 1945 na Pankráci.
Předzvěstí těžkých střetů v místech okolo Soudního náměstí (dnes náměstí Hrdinů) byl už pátý květen 1945, kdy stejně jako v celé Praze začali také na Pankráci Pražané živelně odzbrojovat Němce a obsazovat strategické budovy. Narazili však na rozhodný odpor strážního praporu SS, který hlídal muniční sklad ve škole Na Zelené lišce. Právě na obranu proti výpadům ze školy vznikla na Budějovické ulici (na místě před dnešním ředitelstvím Celní správy) už pátého května odpoledne první pražská barikáda.
Málokdo z velitelů povstání počítal s tím, že Němci budou mít dost sil, aby ještě Prahu dobyli zpět. Z omylu je jako první usvědčila divize SS Wallenstein z benešovského cvičiště, která se už šestého května ráno objevila rovněž na Budějovické ulici.
Naštěstí pro Pražany narazili nacisté na Pankráci na dobře zorganizovanou obranu pod vedením bývalých legionářů, především plukovníka Františka Vejmelky a podplukovníka Františka Pešky. Útok podporovaný těžkou technikou se jim podařilo zastavit na úrovni Soudního náměstí, tramvajové vozovny a parku Jezerka.
„Povstalci bojují proti očekávání dobře a neohroženě,“ postěžoval si jeden z německých velitelů.
Odvetou za neúspěch byly masakry civilního obyvatelstva v Úsobské ulici a u školy Na Zelené lišce. Samozřejmostí bylo vypalování obytných domů, které povstalci využívali jako palebné postavení i jako úkryt.
Barikáda na křižovatce Táborské ulice a ulice Petra Rezka v květnu 1945.
Rozhodující útok divize Wallenstein začal sedmého května ve čtyři hodiny ráno. Nacisté do sedmé hodiny překonali obě barikády před Soudním náměstím a pokračovali do centra Táborskou ulicí, v devět hodin je zastavil český protiútok.
Klíčovou roli v něm sehrály dva oddíly Ruské osvobozenecké armády (ROA), vyzbrojené tanky a pěchotními děly, jež poslal Praze na pomoc generál Andrej Vlasov.
„V 10:45 byla na Pankráci ve spolupráci s Vlasovovými oddíly úplně obnovena stará situace,“ informoval jeden z českých důstojníků pražského velitelství.
Po dalších bojích u vozovny i v parku Jezerka se vlasovci v sedm hodin večer stáhli na Smíchov.
Do centra Prahy se pak německé jednotky probily ze severu od Mělníka i z východu od Českého Brodu, útok divize Wallenstein od jihu však na pankráckém Soudním náměstí ztroskotal.
Nic na tom nezměnilo ani to, že Němci zaútočili na Pankráci ještě osmého května ráno, ve stejnou chvíli, kdy pražský velitel wehrmachtu Rudolf Toussaint začal jednat o kapitulaci s velitelem povstalců Karlem Kutlvašrem.
Oddíly SS opět pronikly přes Soudní náměstí a ve dvě hodiny odpoledne se zastavily před barikádou na křižovatce ulic Táborská a Petra Rezka. Následovala tříhodinová přestřelka, kterou ukončily až zprávy o tom, že Toussaint kapitulaci podepsal. Esesáci se začali stahovat a jejich ústup kryly z dosavadních pozic už jen slabší síly. Ještě před odchodem povraždili 23 mužů, které zajali v bojích u statku Reitknechtka.
Okolí Soudního náměstí začali povstalci čistit v noci na 9. května. První sovětské tanky dorazily do sousední Michle ve tři hodiny odpoledne.
Historické foto pomníku, který stál u hromadného hrobu na Soudním náměstí (nyní náměstí Hrdinů) na Pankráci. Tady ztroskotala snaha divize Wallenstein dostat se do centra Prahy. Dnes místem prochází šestiproudá magistrála.
Nebýt nápisů se jmény padlých, případně s upomínkami, že „zde padl neznámý muž“, těžko by si dnes náhodný návštěvník Pankráce povšiml, že stojí na místě bitvy.
Soudní náměstí (dnes náměstí Hrdinů) prošlo terénní úpravou a dnes ho přetíná šestiproudá magistrála ohraničená plotem. Zbylá část náměstí plní funkci mimoúrovňové dálniční křižovatky. Události května 1945 připomínají jenom dvě nenápadné plastiky. Reliéf se dvěma postavami na boční zdi pražského vrchního soudu i beztvará skulptura před vchodem do metra nesou stejný verš Františka Halase: „Jen dědička května barikáda Praha strmět bude do bezčasí.“
Důstojný památník pankrácké bitvy se nechystá. Městská část Praha 4 postaví podle místostarosty Michala Hrozy v nedalekém nuselském pivovaru sochu generála Kutlvašra. Magistrát se pochlubil novou aplikací, která eviduje všechny pomníčky padlých při Pražském povstání. Přirozeně jich je nejvíc na Pankráci.
Po přečtení článku mohou napadnout vnímavé čtenáře různé otázky. Pro nás je například zajímavá informace o divizi SS Wallenstein která byla dislokovaná na Benešovsku a zúčastnila se bojů v Praze. Je tak možné, že její urychlený přesun do Prahy pak zabránil masakru našich spoluobčanů. V této souvislosti se také nabízí otázka, kam vlastně zmizeli strážní jednotky ze zdejších fabrik a s nimi i slovenští příslušníci SS, kteří prodělávali výcvik v Lešanech. Pro počtáře je pak zajímavé i číslo padlých bojovníků v těchto bojích, např. Amerických vojáků při osvobozování západních Čech padlo takřka 8x méně…
„Na těch horách jsou také pastýři. Mají za úkol hlídat stádo ovcí, starat se o něj, ve dne ho vodit na pastvu a večer zase shánět zpět do ohrady. Musí ošetřovat zraněné ovce i zajistit, aby měli vodu k pití. Jsou u toho, když se ovce rodí a jsou zde, i když umírají. Ti pastýři jsou živi ze stáda, z jeho mléka i sýru. Avšak nejsou všichni dobrými pastýři. Někteří pastýři nemají srdce pro své ovce, ale pracují, aby si vydělali peníze. To je jejich hlavní cíl. Proto také, když se začne dít něco nebezpečného, třeba když v zimě zaútočí hladoví vlci na ovce, takoví pastýři utíkají sami do bezpečí, a o ovce se nestarají.“
